(Sedm svátosti)

Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít na věky... Jan 6, 51

Eucharistie je památka Kristovy velikonoční oběti, tedy díla spásy, uskutečněné Kristovým životem, smrtí a vzkříšení, a zpřítomněného liturgickým úkonem.

- svátost eucharistie může přijmout pouze pokřtěný ve "stavu Boží milosti".

- objednání mešních intencí je možné u kněze vždy 1/2 hodiny před mší sv. nebo po osobní domluvě kdykoliv.

Svátost Eucharistie

"Ježíš vzal chléb, lámal, dával svým učedníkům a řekl: "Vezměte a jezte z toho všichni: toto je moje tělo, které se za vás vydává." Po večeři vzal také kalich, dal svým učedníkům a řekl: "Vezměte a pijte z něho všichni: toto je kalich mé krve, která se prolévá za vás a za všechny na odpuštění hříchů. Toto je smlouva nová a věčná. To konejte na mou památku." (Podle Mešního řádu)

Obřad "večeře Páně", jinak "mše" nebo "slavení eucharistie", je centrální křesťanskou bohoslužbou.

Znamení, která se při eucharistické slavnosti konají, nejsou jenom náznakem, symbolem, ale podle Kristova ustanovení to, co naznačují také uskutečňují. Uskutečňují tedy Kristovu přítomnost mezi námi. Chléb se stává tělem Kristovým, víno jeho krví. V okamžiku přijetí těchto darů se osobně setkáváme s Kristem.

Eucharistická slavnost má charakter hostiny. V běžném životě se jídlem posilujeme, jídlo je nutné pro to, abychom žili. Avšak společným jídlem také vytváříme společenství. To vše uskutečňuje eucharistická hostina v rovině duchovní.

"Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný," řekl Kristus (Jan 6,54). Tím prohlásil, že ho potřebujeme tak, jako potřebujeme denní chléb. Že musíme jíst jeho tělo, musíme pít jeho krev, chceme-li být jeho, chceme-li na sobě naplnit to, k čemu nás vede.

Eucharistická slavnost má charakter oběti. Z dějin náboženství víme, že člověk i při primitivním náboženském poznání pociťoval potřebu svůj vztah k Bohu nějak vyjádřit, a obvykle jej vyjadřoval obětí. Oběť byla znamením oddanosti a smíření s Bohem. Tyto významy se uplatňují i při eucharistické hostině.

Mše tedy není jen připomínkou večeře Páně, ale zpřítomňuje se v ní Ježíšova oběť na kříži. Pavel o tom říká: "Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně, dokud (on) nepřijde." (1Kor 11,26)

Při eucharistickém obřadu tuto skutečnost připomíná dvojí podoba chleba a vína, aby tak bylo naznačeno prolití krve, to je oddělení krve od těla.

Kristus je přítomen nerozdělený jak v podobě chleba, tak v podobě vína. Při latinské katolické bohoslužbě z praktických důvodů podává pouze eucharistický chléb. Jen při zvláštních příležitostech se podává "pod obojí". Při bizantské bohoslužbě se podává vždy "pod obojí" způsoby.

Přijímat eucharistického Krista bychom měli co nejčastěji, jsme-li přítomni na celé mši. Pouze ten, kdo není ve "stavu Boží milosti", tj. kdo se těžce něčím provinil, musí se dříve očistit svátostí smíření.

Jednu hodinu před přijetím těla Kristova je třeba dodržet eucharistický půst. Voda a nezbytné léky však půst neruší. Nemocným jsou povoleny výjimky. Eucharistický chléb se uchovává v kostelech ve svatostánku i mimo bohoslužbu, a to pro potřebu nemocných a jako předmět úcty věřících.